Zrak
- kůň vidí jinak než člověk. Tím, že má oči po stranách hlavy, vidí každým okem jiný obraz a vidí skoro vše kolem dokola. Ale přímo před sebou a za sebou má slepé body ( proto pozor: v momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře ). Kůň vidí dobře do vzdálenosti několika set metrů, co se děje dále, rozlišuje především svým vynikajícím čichem a sluchem. Kůň špatně rozlišuje hloubkovou perspektivu (vzdálenost ), proto se může lehce polekat kousku papíru nebo stínu. Zato vnímá i nejmenší, nejrychlejší, velmi vzdálené pohyby, které lidské oko ani nezachytí.
Sluch
- kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále otáčí a zachytává různé zvuky z okolí. Každým uchem může otáčet zvlášť a může je otáčet až o 180 stupňů. Kůň má schopnost slyšet i odražené zvuky, např. své frkání ve tmě a odhadnout tak vzdálenost překážky. Takže ušima ve tmě i částečně "vidí", nebo lépe řečeno slyší překážky a v noci nenarazí do stromu ani do plotu.
-"Kůň může nasměrovat jeden ušní boltec dopředu a jeden dozadu, takže slyší zvuky a šelesty před sebou i za sebou. Pozorování hry ušních boltců koně dalo podklad k přesvědčení, že kůň slyší šelest a tiché zvuky podstatně dříve než lidé.
Sluchové ústrojí koně je velmi citlivé. Hlasité a rázné okřiknutí se pro koně stává trestem, mírný a laskavý hlas pochvalou. Při telemetrickém záznamu EKG křivek koní bylo zjištěno, že ostré okřiknutí je nepříjemně působícím podnětem, který u některých koní vyvolal až trojnásobné zrychlení tepové frekvence. Proto při zacházení s koněm mluvíme vždy tiše, téměř šeptem... Hlas osob, které s koněm špatně zacházely, koně vzrušuje i po uplynutí dlouhé doby...." (Dušek: Chov koní v Československu)
Čich
- koně mají velmi vyvinutý a cítí na velikou vzdálenost své druhy, vodu, potravu i nepřátele. Když ucítí něco zvláštního, co je třeba více prostudovat, tak někdy zvednou nozdry a zároveň zvednou a obrátí naruby horní pysk, aby se pach dostal k tzv. Jacobsonovu orgánu. Tomu se říká flémování. Hřebci často flémují, když ucítí klisnu. Také vodu a potravu koně zkoumají čichem a pokud jim "nevoní", tak ji nepřijmou. Koně, který tě nezná nech, aby tě mohl očichat. Uchop ho teprve tehdy, až si o tobě udělá ten správný obraz. Takovýmto gestem prokážeš znalost koní.
Chuť
- slouží koním k rozlišení jedovatých rostlin a škodlivých a zkažených součástí potravy. Tak jako lidé, i koně mají některé chutě rádi, jiné ne.
Hmat
- má kůň velice citlivý a ucítí usednutí nejmenší mušky. Dlouhými hmatovými chlupy na horním a dolním pysku prověřují své okolí a kontrolují potravu a hmatové chlupy kolem očí chrání oko před poraněním.. Také spodní strana kopyt je velmi citlivá a koně tak mají možnost zkoumat terén a hledat bezpečnou cestu.
- kůň vidí jinak než člověk. Tím, že má oči po stranách hlavy, vidí každým okem jiný obraz a vidí skoro vše kolem dokola. Ale přímo před sebou a za sebou má slepé body ( proto pozor: v momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře ). Kůň vidí dobře do vzdálenosti několika set metrů, co se děje dále, rozlišuje především svým vynikajícím čichem a sluchem. Kůň špatně rozlišuje hloubkovou perspektivu (vzdálenost ), proto se může lehce polekat kousku papíru nebo stínu. Zato vnímá i nejmenší, nejrychlejší, velmi vzdálené pohyby, které lidské oko ani nezachytí.
Sluch
- kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále otáčí a zachytává různé zvuky z okolí. Každým uchem může otáčet zvlášť a může je otáčet až o 180 stupňů. Kůň má schopnost slyšet i odražené zvuky, např. své frkání ve tmě a odhadnout tak vzdálenost překážky. Takže ušima ve tmě i částečně "vidí", nebo lépe řečeno slyší překážky a v noci nenarazí do stromu ani do plotu.
-"Kůň může nasměrovat jeden ušní boltec dopředu a jeden dozadu, takže slyší zvuky a šelesty před sebou i za sebou. Pozorování hry ušních boltců koně dalo podklad k přesvědčení, že kůň slyší šelest a tiché zvuky podstatně dříve než lidé.
Sluchové ústrojí koně je velmi citlivé. Hlasité a rázné okřiknutí se pro koně stává trestem, mírný a laskavý hlas pochvalou. Při telemetrickém záznamu EKG křivek koní bylo zjištěno, že ostré okřiknutí je nepříjemně působícím podnětem, který u některých koní vyvolal až trojnásobné zrychlení tepové frekvence. Proto při zacházení s koněm mluvíme vždy tiše, téměř šeptem... Hlas osob, které s koněm špatně zacházely, koně vzrušuje i po uplynutí dlouhé doby...." (Dušek: Chov koní v Československu)
Čich
- koně mají velmi vyvinutý a cítí na velikou vzdálenost své druhy, vodu, potravu i nepřátele. Když ucítí něco zvláštního, co je třeba více prostudovat, tak někdy zvednou nozdry a zároveň zvednou a obrátí naruby horní pysk, aby se pach dostal k tzv. Jacobsonovu orgánu. Tomu se říká flémování. Hřebci často flémují, když ucítí klisnu. Také vodu a potravu koně zkoumají čichem a pokud jim "nevoní", tak ji nepřijmou. Koně, který tě nezná nech, aby tě mohl očichat. Uchop ho teprve tehdy, až si o tobě udělá ten správný obraz. Takovýmto gestem prokážeš znalost koní.
Chuť
- slouží koním k rozlišení jedovatých rostlin a škodlivých a zkažených součástí potravy. Tak jako lidé, i koně mají některé chutě rádi, jiné ne.
Hmat
- má kůň velice citlivý a ucítí usednutí nejmenší mušky. Dlouhými hmatovými chlupy na horním a dolním pysku prověřují své okolí a kontrolují potravu a hmatové chlupy kolem očí chrání oko před poraněním.. Také spodní strana kopyt je velmi citlivá a koně tak mají možnost zkoumat terén a hledat bezpečnou cestu.
BARVY KONÍ
Albín
Bělouš
ryzák
vraník
isabela-žluťák -polomino
strakoš
plavák
Amatér - jezdec, který za svůj výkon nepobírá odměnu a není vyučen v oboru. (zkratka am.)
Blajdeka - podložka pod sedlo s kapsami, do kterých se dávají olověná závaží pro vyvážení předepsané hmotnosti jezdce
Blinkrs - stínidla na oči koní. Zabraňují pohledu koně do stran
Cígle - otěže, často pogumované
Dostih - v těchto závodech jsou hlavně angličtí nebo arabští plnokrevníci. V sedlu sedí okej. který během závodu diktuje tempo. Dostihy se běhají především na travnatých drahách. Délka tratí bývá v rozsahu od 1000m do 3600m. V konečném vyhlášení vítězů se mimo jiné uvádí také vzdálenost mezi jednotlivými koňmi úři proběhnutí cílem.
Dostihové sedlo - dostihové sedlo je nápadné svou velikostí, dopředu směřujícími bočnicemi a malou kostrou. Nejlehčí sedla váží okolo 500gramů.
Handicap - dostih, ve kterém koně nesou rozdílnou váhu podle svých předchozích výkonů, aby se šance na vítězství vyrovnaly.
Jezdec - Profesionál, který za svou kariéru ještě nenasbíral padesát vítězství.
Klusácké dostihy- pět nejdůležitějších zkoušek, určených pouze tříletým koním. Koně nosí stejnou zátěž, pouze klisny jsou oproti hřebcům zvýhodněny o 1,5kg.
Kurt - dostihový podbřišník
Kurz dostihu - vyznačená trasa steeplechase dostihu od startu do cíle s určeným pořadím překážek a otočných bodů.
Handicap - dostih, ve kterém koně nesou rozdílnou váhu podle svých předchozích výkonů, aby se šance na vítězství vyrovnaly.
Hejcpač - dostihový bičík, označuje se také jako klacek nebo tágo. Během dostihu je rozhodčímy hlídán počet ran, kterými jezdec koně pobídne, za nepřiměřené pobídky následuje sankce
Outsider - kůň, u kterého se nepředpokládá umístění v dostihu a je na něj také pořádán nejnižší kurz sázek
Paddock - ohrazený prostor na závodišti, kde se koně vodí před dostihem. Jezdci zde nasedají, koně se zahřejí před nadcházejícím sportovním výkonem a diváci zde mají možnost prohlédnout si je prohlédnout ještě před vstupem na dráhu.
Pígle - třmeny dostihového sedla
Puler - špatně voditelný kůň, neakceptuje pomalé tempo dostihu a brání se držení jezdcem
Překážkové dostihy - dostihy přes přírodní nebo umělé skoky, dále se dělí na proutěné překážky, steeplechase a steeplechase crosscountry.
Renboty - lehké jezdecké boty, určené pro dostihový sport
Rensedlo - lehké dostihové sedlo vážící zpravidla pouze 1kg
Rovinové dostihy - dostihy bez překážek, mající charakter výkonnostních zkoušek pro mladé plnokrevníky. Běhají buď na travnatém nebo pískovém podkladu.
Trenza - dostihová uzdečka
Vážení - před dostihem a po jeho ukončení se žokejové váží ve vážnici. Všichni oblečení, obutí a se sedlem. Je-li váha žokeje nižší než by měla být dostane vyvažující olověné destičky. Po ukončení dostihu se váží proto, aby se vyloučilo případné podvádění.
Vištuch - dečka pod sedlo
Zkušební cval - v dostihové hantýrce musí koně absolvovat před každým rovinovým dostihem nejkratší cestu ke startu. Dostihová komise však může povolit výjimku a koně od zkušebního cvalu osvobodit.
Žák - dosud nevyučený jezdec, student jezdeckého učiliště nebo školy (zkratka žk.)
Žokej - profesionál, který dosáhl padesáti a více vítězství (zkratka ž.)
Žokej - během dostihu stojí ve třmenech a jeho trup je silně předkloněn. To je proto, aby jeho těžiště bylo nad těžištěm koně. Kůň takhle může vynaleznout obrovskou rychlost.
Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyb koně. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.
Kontracval
Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.
Couvání
Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.
Obrat kolem předku
Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.
Poloviční překrok
Při cviku s názvem "poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.
Pasáž
Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při "pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.
Piafa
Piafa je vlastně klus podobný "pasáži", s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.
Dovnitř plec
Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.
Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.
CHODY KONĚ
trysk
cval
klus
krok
Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyb koně.
